Zvířata

Pastviny archeoparku jsou spásány ovcemi a kozami, chovány jsou zde slepice. Vybírána jsou pouze původní česká plemena:

Ovce šumavská

Patří mezi nejstarší česká plemena, odvozená od českých selských ovcí, na jejichž formování měly vliv již archaické středoevropské, východoevropské a severské ovce. Populace selských ovcí byly postupem času plošně kříženy berany plemene merino (chovaných pro vlnu), přesto se v horských a podhorských oblastech, zejména Šumavy, udržely v drobnochovech zbytky původního typu.
V roce 1953 byl zahájen program regenerace a zušlechťování selské ovce. Z českých oblastí byla vykoupena zvířata, která se nejvíce blížila původním selským ovcím a dále zušlechťována nejpříbuznějšími plemeny. V roce 1987 byla šumavská ovce zařazena do světového genofondu hospodářských zvířat a v roce 1992 mezi genetické živočišné zdroje České republiky.
Šumavské ovce jsou schopné pást se i na méně kvalitních pastevních porostech a jsou vhodné pro drsné klimatické podmínky. Hmotnost se pohybuje u samic v rozmezí 50–70 kg a u samců 70–100 kg. Zbarveny jsou bíle, ale mohou mít i tmavé skvrny na hlavě a končetinách. Typická je hlava obrostlá vlnou až po spojnici očí. Předností samic je dobrý mateřský instinkt a dobrý zdravotní stav.

Koza bílá krátkosrstá

Vznikla křížením domácích selských koz, chovaných ve vnitrozemí, se sánským plemenem ze Švýcarska na počátku 20. století. Bílá krátkosrstá koza je většinou bezrohá, ale může se vyskytnout i rohatá forma. Váha kozlů dosahuje 90 kg a koz nejvíce 70 kg. Plemeno je odolné a nenáročné, s vysokou produkcí mléka a vysokou množivostí.

Koza hnědá krátkosrstá

Vznikla křížením původních hnědých koz chovaných v pohraničních oblastech převážně s německým osídlením na počátku 20. století. Hnědé zbarvení doplňují černé lemy hlavně na hřbetu, nohou a uších. Srst je hladká a krátká. U některých jedinců se mohou vyskytovat rohy. Hmotnost kozlů dosahuje 80 kg a koz 50 kg. Kozy jsou odolné a přizpůsobené zejména pastevnímu chovu ve vyšších polohách.

Slepice Česká zlatá kropenka

Původní staré krajové plemeno hrabavé drůbeže je chováno na území Česka již po staletí, první zmínka pochází z roku 1205. České slepice pocházejí ze slepice selské, která byla chována ve větším počtu zbarvení, nejčastěji v kombinaci zlaté barvy s kresbou divokého typu. Jednalo se o původní domácí plemeno, které bylo v čisté formě běžné v Česku až do poloviny 19. století. Od poloviny 19. století byly slepice kříženy s importovanými plemeny slepic ze zahraničí, a populaci původních čistokrevných českých slepic hrozil zánik. Proto si někteří chovatelé na přelomu 19. a 20. století stanovili cíl plemeno regenerovat. Tento proces byl ukončen před druhou světovou válkou. Česká slepice zlatě kropenatá je dobře přizpůsobená tvrdším klimatickým podmínkám. Vyznačuje se velmi živým temperamentem, ostražitostí až plachostí, značnou otužilostí a velkou shánlivostí. Je nenáročná na chov a krmení, je odolná a otužilá. Tyto vlastnosti jí předurčují pro polodivoké chovy nebo chov ve velkých výbězích, kde si může spoustu potravy najít sama. Slepice mají vyvinutý mateřský pud, jsou dobrými kvočnami, které kuřata nejen vysedí, ale také je zodpovědně vodí.

X