Děti i dospělí se mohou stát na chvíli archeology a seznámit se zábavnou formou s jejich prací. Dozví se, proč a jak probíhá profesionální archeologický výzkum, co všechno lze v zemi najít a co se děje s nalezenými předměty. Poznají zajímavá naleziště v okolí Zeměráje, zkusí sestavit model raně středověké vesnice. Uvidí odkrytý kostrový slovanský hrob s typickou výbavou. Sami si pak vyzkouší hledání na cvičném archeologickém nalezišti skrývajícím keramické střepy nádob, kosti, mince, šperky a korálky z náhrdelníků. Úspěšní výzkumníci si mohou nalezený korálek a tordovaný kroužek ponechat na památku.
V sousedství je zejména pro nejmenší děti připraveno paleontologické naleziště s možností hledání kostí pravěkých zvířat a zkamenělin trilobitů či amonitů.
Poblíž archeologického naleziště je možnost vyrobit si hliněný amulet podle unikátního pravěkého nálezu z nedalekých Nemějic u Písku, a odnést si jej domů nebo pověsit ve zdejší přírodní svatyni na posvátný strom ve smyslu přání k přírodním bohům, jako to dělali naši předkové.
Archeologie je věda
„Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme?“ Tato věčná otázka lidstva vyjadřuje podstatu snahy člověka obracet se k minulosti a hledat v ní smysl své vlastní existence. Tomu napomáhá vědní obor zvaný archeologie.
Moderní archeologie je dobrodružstvím, které však nespočívá v honbě za poklady a sběratelství atraktivních předmětů. Klade důraz na sledování souvislostí archeologických situací a nálezů, díky nimž může vyprávět poutavé příběhy z minulosti.
Archeologie (z řeckého archaios = starý a logos = nauka) je vědní obor, který zkoumá život lidstva od jeho nejstarších počátků až do současnosti, a to vyhledáváním, dokumentací, interpretací a záchranou archeologických pramenů. Nestuduje dinosaury nebo zkameněliny, to patří do působnosti paleontologů a geologů (dinosauři vyhynuli desítky milionů let předtím, než se vyvinuli první lidé). Archeology zajímají například tábořiště lovců mamutů, pohřebiště, zaniklé vesnice, hradiště, hrady a tvrze, ale i staré výrobní objekty, vojenská opevnění nebo dosud žijící venkovské usedlosti.
Hlavním zdrojem informací pro archeologii jsou hmotné prameny (tzv. artefakty), tedy pozůstatky po činnosti člověka v minulosti. Především jsou to veškeré předměty, které lidé během života používali (nádoby, zbraně nebo šperky z různých materiálů, umělecké a posvátné předměty, nástroje a nářadí), stopy po sídlení (pozůstatky obydlí, hospodářských objektů a opevnění, komunikace, jámy s odpadky), stopy po pohřbívání (mohyly, hrobové jámy a konstrukce, kosterní pozůstatky a pohřební výbava) či stopy po konkrétních činnostech (zemědělství, těžba surovin, výrobní zařízení). Na základě podrobného studia těchto pramenů a zejména souvislostí mezi nimi se pak archeologie snaží vědecky rekonstruovat minulost lidstva, aby mohla přispět k porozumění jeho vývoji a tím i pochopení současnosti. Nečiní tak osamoceně, nýbrž v úzké spolupráci s mnoha přírodovědnými, technickými a humanitními obory.
Rychlý rozvoj metod archeologické práce vede k tomu, že z archeologických pramenů lze čerpat stále více informací. Nejsou ovšem nevyčerpatelné a je proto třeba s nimi rozumně nakládat, aby bylo možné je efektivněji zkoumat i v budoucnosti. Přednostně se dnes užívají nedestruktivní metody průzkumu a vlastní exkavace (vykopávky) probíhá jen na aktuálně ohrožených lokalitách formou tzv. záchranného výzkumu. České archeologické památky jsou součástí světového kulturního dědictví, nemůžeme s nimi proto nakládat, jak se nám zlíbí.
Ohrožení a poškozování archeologických lokalit je v současné době rozsáhlé a intenzivní. Někdy je záměrné, jindy má původ v neznalosti a lhostejnosti. Krajina je plošně zbavována svého archeologického obsahu nelegálními nájezdy osob s detektory kovů, lokality na polích jsou rozorávány hlubokou orbou, reliéfní útvary skryté v lesích poškozovány při těžbě dřeva, pozůstatky po našich předcích jsou ničeny bezohledným přístupem stavebníků, liknavostí úřadů a nevšímavostí vlastníků nemovitostí.
Desítky tisíc památek naší minulosti nemůže chránit ani policie, ani archeologové, protože jich je řádově méně než potenciálních škůdců a mají na práci i ledacos jiného. Památky může hájit jedině poučená veřejnost, která zná své okolí, váží si jeho hodnot a ví, jak a proč by je měla chránit.