Kraj balvanů rozkládající se na pravém břehu Vltavy na rozhraní středních a jižních Čech si uchoval vzácně harmonickou podobu s výjimečným podílem kulturních a přírodních hodnot. Střídají se zde nevelké lesy s plochami luk, polí, rybníků, rozptýlenou zelení a typickými shluky granodioritových balvanů. Tato archaicky vyhlížející zvlněná krajina je řídce posetá drobnými vesnickými sídly s hojně zastoupenou roubenou zástavbou často značného stáří (Zahořany, Žebrákov).
Nepříliš husté osídlení v pravěku zastoupené ojedinělými nálezy, několika sídlišti a izolovanými mohylovými pohřby se postupně rozšiřovalo až v raném středověku vlivem kolonizačních snah milevského a břevnovského kláštera (probošství Kostelec nad Vltavou). Z té doby známe i zaniklé raně středověké osady (u Chrástu a Vesce) a stopy kultovních aktivit u výrazných kamenných seskupení na exponovaných místech v krajině (Milešov, Jickovice, Vesec). Z pozdějšího období se zde dochovaly nejenom stopy bývalých vesnických sídel (u Něžovic, Pechovy Lhoty, Přílepova, Radvánova, Slavoňova), ale i původní jádra vsí dodnes stojících, včetně unikátně zachovalé středověké plužiny (Porešín) či obvodového kamenného ohrazení vesnice (Řenkov).
Některé vsi byly zakládány až při dosídlování pro zemědělství méně vhodných poloh ve vrcholném a pozdním středověku. Mají obvykle nepravidelný půdorys tvořený jen několika málo usedlostmi. Významné památky a soubory roubené architektury se dochovaly zejména v Klisíně, Vladyčíně, Zahořanech a Žebrákově. Archaický výraz krajiny podtrhují kamenné meze podél polí a starých úvozových cest spolu s množstvím žulových křížů na rozcestích a kapliček v malebných koutech tohoto mystického kraje.