Mapa Orlického panství
Výřez z unikátní mapy Orlického panství z roku 1708, na níž je zobrazena dnes již zaniklá tvrz v Kovářově spolu s kostelem Všech svatých a nad nimi dvůr se zámečkem Slavoňov.
Archeologický pramen
Nalezený zlomek keramiky z 15. století je dokladem staršího osídlení místa než sdělují písemné prameny.
Gruntovní kniha
„Úřad Kovářovský, Registrum pro snadnější vyhledání gruntů”. Gruntovní kniha z roku 1606. Předposlední záznam dokládá existenci Hruškovského mlýna pod Kovářovem.
Gruntovní kniha
„Mlejn slove Hruškovský pod Kovářovem, léta 1606...” Záznam v gruntovní knize.
Vojenská mapa
Výřez z mapy 1. vojenského mapování z let 1764–1783.
Plán Orlického panství
Výřez ze situačního plánu Orlického panství z let 1803–1816.
Katastrální mapa
Budař s okolím na mapě stabilního katastru z roku 1830.
Katastrální mapa
Detail mapy stabilního katastru z roku 1830 dokumentující půdorysnou skladbu usedlosti Budař.
Katastrální mapa
Výřez z indikační skicy mapy stabilního katastru z roku 1830.
Vojenská mapa
Výřez z mapy 2. vojenského mapování z let 1836–1852.
Vojenská mapa
Detail mapy 2. vojenského mapování z let 1836–1852, kde je usedlost Budař označena symbolem mlýna.
Vojenská mapa
Výřez z mapy 3. vojenského mapování z let 1877–1880.
Gruntovní kniha
Zápis v gruntovní knize z roku 1714 o nabytí usedlosti Nicolausem Forztem.
Gruntovní kniha
Záznam v gruntovní knize: V roce 1778 je zapsán Johann Forzt oder Budarz.
Gruntovní kniha
Záznam v gruntovní knize: V roce 1829 je zapsán Thomas Budarz oder Forst.
Dendrochronologie
Zpráva o provedení dendrochronologického průzkumu stěny srubového obytného domu usedlosti Budař, datující vznik domu do roku 1640. Vzorek dřeva z roku 1763 pochází z krovu domu, který byl toho roku zřejmě opraven.
Archivní prameny
Usedlost Budař v současnosti
Na místě nynější samoty Budař u Kovářova čp. 201 (dříve čp. 31) stával nejpozději na počátku 16. století vodní mlýn. Jeho tehdejší název „Hruškovský“ pocházel nejspíše od vladyckého rodu Hrušků z Trkova, kteří se stali majiteli Kovářova na konci 15. století.
Prvním písemným dokladem o existenci mlýna je poznámka v urbáři (soupisu povinností poddaných vůči vrchnosti) z doby před rokem 1604, pojednávající o vesnicích, které se mají připsat ke kovářovské rychtě – pod vsí Vepice je zapsán jeden poddanský a jeden panský mlýn. Poddanský byl mlýn zvaný Trochovský, pak Kožkovský (dnes Peštův mlýn). Jeden kilometr jižně od něj, níže po proudu Hrejkovického potoka, se nacházel panský mlýn Hruškovský.
V roce 1606 se na Hruškovském mlýně zakoupil mlynář Jan Šmejkal. Pocházel z horního Trochovského mlýna, který prodal roku 1604 Janu Kožíškovi (Kožkovi). Hruškovský mlýn však zanedlouho postihla těžká rána – na počátku třicetileté války byl zničen, patrně v souvislosti s tažením stavovského vojska pod velením Kristiána z Anhaltu v době okolo 30. září 1620.
Jan Šmejkal prodal pustý mlýn v roce 1635 Martinu Melovi za 10 kop (grošů). V krátkém čase, ještě před rokem 1638, pak Martin Melova postoupil bývalý mlýn Mikuláši Hadáčkovi, od kterého obdržel rovněž 10 kop. Nový majitel mlýn neobnovil a na jeho místě záhy vystavěl zemědělskou usedlost, která stojí dodnes. Roubená část domu byla podrobena dendrochronologickému průzkumu (datování dřeva měřením šířek letokruhů), který potvrdil, že trámy použité na stavbu srubu pocházejí z borovic pokácených v roce 1640. Jedlový krov byl opraven roku 1763. Dům tak patří k nejstarším dochovaným roubeným stavbám v ČR.
Protože k bývalému mlýnu patřilo málo pozemků (v urbáři z roku 1618 a dalších je uvedeno „Ze mlejna Hrušovskýho osedlý bez potahu jeden“), Mikuláš Hadáček přikoupil v roce 1638 od sedláka Jana Šejdy z Kovářova kus pozemku na „pahrbku u Hruškovského rybníka“. Podle urbářů platili držitelé samoty Budař z tohoto rybníka od roku 1642 ročně 30 grošů míšeňských. Tento velký rybník, který již zanikl, ale dodnes z něho zůstala zachována mohutná hráz v sousedství usedlosti, patřil zřejmě k bývalému mlýnu. Z něj byla voda přiváděna dřevěným korytem (vantroky) na mlýnské kolo. Rybník byl ještě zakreslen na mapě I. vojenského mapování z let 1764–1768. Mapa stabilního katastru z roku 1830 však již rybník nezobrazuje. Přesto na mapě II. vojenského mapování z let 1836–1852 je samota Budař stále označena symbolem mlýna.
V pozemkové knize je poprvé k roku 1642 uvedeno označení „Búda“ – sedlák Jan Šejda prodal pozemek Mikulášovi Hadáčkovi „na Búdách”. Pojem „bouda–búda–budař“ byl tehdy používán pro označení samot a jejich obyvatel (zejména v hornatých oblastech). Dosvědčují to v našem případě i zápisy o příslušnících rodu Fořtů–Budařů v matričních knihách, kde se střídavě objevují pro označení místa pojmy „samota“ a „Budař“. O užívání tohoto názvu ve zdejším kraji svědčí též podobné pojmenování jiné samoty zvané „Budák“, ležící nedaleko odtud u obce Hrejkovice.
Po smrti Mikuláše Hadáčka asi v roce 1643 se novým hospodářem stal Lukáš Petříšek (či Petříček), který si vzal Magdalénu, vdovu po Hadáčkovi. V tomto záznamu se již píše jen o chalupě. Přesto v soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je Lukáš označen (chybně) ještě jako mlynář. Je zapsán pod vsí Vepice jako Lukáš na Hruškově mlynář (müller), mělo mu být asi 26 let a jeho ženě Magdaléně 30 let. Všude jinde se však uvádí samota Budař pouze jako chalupa.
Pravděpodobně v roce 1666 (původně zapsaný letopočet 1659 byl škrtnut) převzal tuto samotu Lukášův pastorek (nevlastní syn) Václav. Ten byl hospodářem nejdéle do roku 1671, kdy, přestože chybí zápis o změně hospodáře, byl na této chalupě už jeho bratr Jiří. Po jeho smrti se novým držitelem usedlosti a novým Budařem stal podle zápisu z roku 1686 Jan Kovář, který se oženil s Dorotou, vdovou po Jiřím. V urbáři z roku 1682 je uvedeno u platby „Ze mlejna Hrušovského nyní Jan Budař“.
Od roku 1694 je hospodářem Pavel Buzický, u kterého podle pozemkové knihy není jasné, zda byl příbuzným předešlých hospodářů. Po něm následoval roku 1709 jeho syn Pavel, který samotu Budař přenechal v roce 1714 švagru Mikuláši Forstovi z Chrástu (manželu Anny „Budařové z Bud“ – dcery Pavla staršího), narozenému roku 1686. Fořtové z Chrástu patřili k větším sedlákům – podle Berní ruly z roku 1654 měli 50 strychů (asi 14 ha) polí. Od této doby, téměř 300 let, Budař setrval ve vlastnictví rodu Fořtů (podrobný rodopis zde), který obhospodařoval cca 11 ha pozemků v okolí usedlosti (18 jiter a 980 sáhů s výnosem 66 zlatých a 24 krejcarů v roce 1853).
Posledním skutečným hospodářem, před začleněním pozemků do JZD, byl Ladislav Fořt (*27. 6. 1901). Dne 31. 12. 1953 došlo k nehodě, kdy byl Ladislav při svážení dřeva nešťastně zavalen těžkým kmenem s fatálními následky. Rodina na paměť této události postavila pod usedlostí na břehu potoka kamenný pomník s nápisovou deskou.
Od dubna roku 2011 o nemovitosti pečuje soukromá společnost ArcheVia.
Hruškové z Trkova
Erb Hrušků z Trkova
Hruškové pocházející z Trkova, obce ležící u Nedrahovic na Sedlčansku (k roku 1409 zmíněn Petr z Trkova) se ve středověku usadili ve městě Táboře. Václav Hruška z Trkova vykonával kolem roku 1465 úřad městského rychtáře. Jeho potomek, purkmistr Jan Hruška, spolu s jiným táborským měšťanem Janem z Orlova, koupili napůl od Barbory z Jetřichovic roku 1497 tvrze Kovářov a Zahrádku s příslušnými podíly v několika sousedních vsích. Po smrti Jana z Orlova v roce 1512 přešla jeho část majetku na krále Vladislava II. Celý Kovářov získali Hruškové až roku 1524. Za pozůstatek jejich staršího kovářovského sídla – tvrze, se považuje budova čp. 25, která tvoří severovýchodní nároží bývalého hospodářského dvora v sousedství kostela Všech Svatých.
Predikát „z Trkova“ obdrželi roku 1575 spolu s erbem (na červeném štítu klečící rytíř ve zbroji, nad helmem dvě pštrosí péra, pravé červené a levé žluté). Roku 1545 je doložena tvrz Trkov – Trkův dvůr, roku 1580 Hruškové Trkov prodávají. Tvrz stávala na severním břehu Zámeckého rybníka v místě pozdějšího hospodářského dvora (dnes čp. 4 a čp. 9–12).
Jana Hrušku z Trkova vystřídal syn Jiří a po něm jeho synové Jan, Václav a Bohuslav, kteří v roce 1549 statek Kovářov vložili do zemských desek. Po smrti Bohuslava se zbývající dva bratři rozdělili o jeho majetek. Václav obdržel tvrz Kovářov, dvůr, pivovar a část vesnice. Jan dostal dvůr v Horním Vesci, Dolní Vesec, Záluží a druhou část Kovářova, v níž si vystavěl nové sídlo, nazvané Nový Kovářov. Tato tvrz stávala v místech pozdější barokní fary čp. 1 spolu s menším hospodářským dvorem. Václav zemřel před rokem 1568 a majetek zanechal synům Janovi a Jiříkovi. Jan svého bratra sice vyplatil, ale „starý“ Kovářov neudržel, proto jej prodal roku 1576 Janu Šturmovi z Hyršfeldu.
Na Novém Kovářově vystřídal Jana Hrušku z Trkova roku 1581 Jiří Hruška mladší a po něm roku 1583 Jan Hruška starší, jeho syn. Ten v roce 1588 prodal polovici statků, krátce na to zemřel a poručníci jeho dětí prodali roku 1589 tvrz Nový Kovářov s příslušenstvím, včetně vesnic Záluží a Vepice, Janovi Jiřímu ze Švamberka na Orlíku. Jan Šturma prodal starý Kovářov roku 1590 Jindřichovi Čechočovskému z Čechočovic, po jehož smrti vdova Dorota prodala majetek roku 1592 též Janovi Jiřímu ze Švamberka, čímž se celý Kovářov stal nadále součástí Orlického panství.
Zdroje:
PhDr. Karel Dudáček
August Sedláček
Poděkování Petru Fořtovi z Biliny za doplnění údajů
Státní oblastní archiv v Třeboni
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze
Národní archiv v Praze
Austrian State Archive/Military Archive Vienna
Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Ministerstvo životního prostředí ČR