Mapa Orlického panství
Výřez z unikátní mapy Orlického panství z roku 1708, na níž je zobrazena dnes již zaniklá tvrz v Kovářově spolu s kostelem Všech svatých a nad nimi dvůr se zámečkem Slavoňov.
Archeologický pramen
Nalezený zlomek keramiky z 15. století je dokladem staršího osídlení místa než sdělují písemné prameny.
Gruntovní kniha
„Úřad Kovářovský, Registrum pro snadnější vyhledání gruntů”. Gruntovní kniha z roku 1606. Předposlední záznam dokládá existenci Hruškovského mlýna pod Kovářovem.
Gruntovní kniha
„Mlejn slove Hruškovský pod Kovářovem, léta 1606...” Záznam v gruntovní knize.
Vojenská mapa
Výřez z mapy 1. vojenského mapování z let 1764–1783.
Plán Orlického panství
Výřez ze situačního plánu Orlického panství z let 1803–1816.
Katastrální mapa
Budař s okolím na mapě stabilního katastru z roku 1830.
Katastrální mapa
Detail mapy stabilního katastru z roku 1830 dokumentující půdorysnou skladbu usedlosti Budař.
Katastrální mapa
Výřez z indikační skicy mapy stabilního katastru z roku 1830.
Vojenská mapa
Výřez z mapy 2. vojenského mapování z let 1836–1852.
Vojenská mapa
Detail mapy 2. vojenského mapování z let 1836–1852, kde je usedlost Budař označena symbolem mlýna.
Vojenská mapa
Výřez z mapy 3. vojenského mapování z let 1877–1880.
Gruntovní kniha
Zápis v gruntovní knize z roku 1714 o nabytí usedlosti Nicolausem Forztem.
Gruntovní kniha
Záznam v gruntovní knize: V roce 1778 je zapsán Johann Forzt oder Budarz.
Gruntovní kniha
Záznam v gruntovní knize: V roce 1829 je zapsán Thomas Budarz oder Forst.
Dendrochronologie
Zpráva o provedení dendrochronologického průzkumu stěny srubového obytného domu usedlosti Budař, datující vznik domu do roku 1640. Vzorek dřeva z roku 1763 pochází z krovu domu, který byl toho roku zřejmě opraven.
Archivní prameny
Usedlost Budař v současnosti
Na místě nynější samoty Budař u Kovářova čp. 201 (dříve čp. 31) stával nejpozději na počátku 16. století vodní mlýn. Jeho tehdejší název „Hruškovský” pocházel nejspíše od vladyckého rodu Hrušků z Trkova, kteří se stali majiteli Kovářova na konci 15. století.
Prvním písemným dokladem o existenci mlýna je poznámka v urbáři (soupisu povinností poddaných vůči vrchnosti) z doby před rokem 1604, pojednávající o vesnicích, které se mají připsat ke kovářovské rychtě – pod vsí Vepice je zapsán jeden poddanský a jeden panský mlýn. Poddanský byl mlýn zvaný Trochovský, pak Kožkovský (dnes Peštův mlýn). Jeden kilometr jižně od něj, níže po proudu Hrejkovického potoka, se nacházel panský mlýn Hruškovský.
V roce 1606 se na Hruškovském mlýně zakoupil mlynář Jan Šmejkal. Pocházel z horního Trochovského mlýna, který prodal roku 1604 Janu Kožíškovi (Kožkovi). Hruškovský mlýn však zanedlouho postihla těžká rána – na počátku třicetileté války byl zničen, patrně v souvislosti s tažením stavovského vojska pod velením Kristiána z Anhaltu v době okolo 30. září 1619.
Jan Šmejkal prodal pustý mlýn v roce 1635 Martinu Melovi za 10 kop (grošů). V krátkém čase, ještě před rokem 1638, pak Martin Melova postoupil bývalý mlýn Mikuláši Hadáčkovi, od kterého obdržel rovněž 10 kop. Nový majitel mlýn neobnovil, na jeho místě ale záhy vystavěl zemědělskou usedlost, která stojí dodnes. Roubená část domu byla podrobena dendrochronologickému průzkumu (datování dřeva měřením šířek letokruhů), který potvrdil, že trámy použité na stavbu srubu pocházejí z borovic pokácených v roce 1640. Jedlový krov byl opraven roku 1763. Dům tak patří k nejstarším dochovaným roubeným stavbám u nás.
Protože k bývalému mlýnu patřilo málo pozemků (v urbáři z roku 1618 a dalších je uvedeno „Ze mlejna Hrušovskýho osedlý bez potahu jeden”), Mikuláš Hadáček přikoupil v roce 1638 od sedláka Jana Šejdy z Kovářova kus pozemku na „pahrbku u Hruškovského rybníka”. Podle urbářů platili držitelé samoty Budař z tohoto rybníka od roku 1642 ročně 30 grošů míšeňských. Tento velký rybník, který již zanikl, ale dodnes z něho zůstala zachována mohutná hráz v sousedství usedlosti, patřil zřejmě k bývalému mlýnu. Z něj byla voda přiváděna dřevěným korytem (vantroky) na mlýnské kolo. Rybník byl ještě zakreslen na mapě I. vojenského mapování z let 1764–1768. Mapa stabilního katastru z roku 1830 však již rybník nezobrazuje. Přesto na mapě II. vojenského mapování z let 1836–1852 je samota Budař stále označena symbolem mlýna.
V pozemkové knize je poprvé k roku 1642 uvedeno označení „Búda” – sedlák Jan Šejda prodal pozemek Mikulášovi Hadáčkovi „na Búdách”. Pojem „bouda–búda–budař” byl tehdy používán pro označení samot a jejich obyvatel, zejména v hornatých oblastech. Dosvědčují to v našem případě i zápisy o příslušnících rodu Fořtů–Budařů v matričních knihách, kde se střídavě objevují pro označení místa pojmy „samota” a „Budař”. O užívání tohoto názvu ve zdejším kraji svědčí též podobné pojmenování jiné samoty zvané „Budák”, ležící nedaleko odtud u obce Hrejkovice.
Po smrti Mikuláše Hadáčka asi v roce 1643 se novým hospodářem stal Lukáš Petříšek (či Petříček), který si vzal Magdalénu, vdovu po Hadáčkovi. V tomto záznamu se již píše jen o chalupě. Přesto v soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je Lukáš označen (chybně) ještě jako mlynář. Je zapsán pod vsí Vepice jako Lukáš na Hruškově mlynář (müller), mělo mu být asi 26 let a jeho ženě Magdaléně 30 let. Všude jinde se však uvádí samota Budař pouze jako chalupa.
Pravděpodobně v roce 1666 (původně zapsaný letopočet 1659 byl škrtnut) převzal tuto samotu Lukášův pastorek (nevlastní syn) Václav. Ten byl hospodářem nejdéle do roku 1671, kdy, i když chybí zápis o změně hospodáře, byl na této chalupě už jeho bratr Jiří. Po jeho smrti se novým držitelem usedlosti a novým Budařem stal podle zápisu z roku 1686 Jan Kovář, který se oženil s Dorotou, vdovou po Jiřím. V urbáři z roku 1682 je uvedeno u platby „Ze mlejna Hrušovského nyní Jan Budař”.
Od roku 1694 je hospodářem Pavel Buzický, u kterého podle pozemkové knihy není jasné, zda byl příbuzným předešlých hospodářů. Po něm následoval roku 1709 jeho syn Pavel, který samotu Budař přenechal v roce 1714 švagru Mikuláši Forstovi z Chrástu (manželu Anny „Budařové z Bud” – dcery Pavla staršího), narozenému roku 1686. Fořtové z Chrástu patřili k větším sedlákům – podle Berní ruly z roku 1654 měli 50 strychů (asi 14 ha) polí. Od této doby až do dubna roku 2011, tedy celých 297 let, Budař setrval ve vlastnictví rodu Fořtů.
Nyní o nemovitosti pečuje soukromá společnost ArcheVia.
Hruškové z Trkova
Erb Hrušků z Trkova
Hruškové pocházející z Trkova, obce ležící u Nedrahovic na Sedlčansku, se ve středověku usadili ve městě Táboře. Václav Hruška z Trkova vykonával kolem roku 1465 úřad městského rychtáře. Jeho potomek, purkmistr Jan Hruška, spolu s jiným táborským měšťanem Janem z Orlova, koupili napůl od Barbory z Jetřichovic roku 1497 tvrze Kovářov a Zahrádku s příslušnými podíly v několika sousedních vsích. Po smrti Jana z Orlova v roce 1512 přešla jeho část majetku na krále Vladislava II. Celý Kovářov získali Hruškové až po dlouhých jednáních roku 1524.
Predikát „z Trkova“ obdrželi roku 1575 spolu s erbem (na červeném štítu klečící rytíř ve zbroji, nad helmem dvě pštrosí péra, pravé červené a levé žluté). Za pozůstatek jejich sídla, staré kovářovské tvrze, se považuje budova čp. 25, která tvoří severovýchodní nároží hospodářského dvora v sousedství kostela Všech Svatých.
Jana Hrušku z Trkova vystřídal syn Jiří a po něm jeho synové Jan, Václav a Bohuslav, kteří v roce 1549 statek Kovářov vložili do zemských desek. Po smrti Bohuslava se zbývající dva bratři rozdělili o jeho majetek. Václav obdržel tvrz Kovářov, dvůr, pivovar a část vesnice. Jan dostal dvůr v Horním Vesci, Dolní Vesec, Záluží a druhou část Kovářova, v níž si vystavěl nové sídlo, nazvané Nový Kovářov. Tato tvrz stávala snad v místech pozdější barokní fary čp. 1. Václav zemřel před rokem 1568 a majetek zanechal synům Janovi a Jiříkovi. Jan svého bratra sice vyplatil, ale Kovářov neudržel, proto jej prodal roku 1576 Janu Šturmovi z Hyršfeldu.
Na Novém Kovářově vystřídal Jana Hrušku z Trkova roku 1581 Jiří Hruška mladší a po něm roku 1583 Jan Hruška starší, jeho syn. Ten v roce 1588 prodal polovici statků, krátce na to zemřel a poručníci jeho dětí prodali roku 1589 tvrz Nový Kovářov s příslušenstvím, včetně vesnic Záluží a Vepice, Janovi Jiřímu ze Švamberka na Orlíku. Jan Šturma prodal starý Kovářov roku 1590 Jindřichovi Čechočovskému z Čechočovic, po jehož smrti vdova Dorota prodala majetek roku 1592 též Janovi Jiřímu ze Švamberka, čímž se celý Kovářov stal nadále součástí Orlického panství.
Zdroje:
PhDr. Karel Dudáček
August Sedláček
Poděkování Petru Fořtovi z Biliny za doplnění údajů
Státní oblastní archiv v Třeboni
Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze
Národní archiv v Praze
Austrian State Archive/Military Archive Vienna
Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Ministerstvo životního prostředí ČR